V úterý se z plánovaného odpoledního výletu stal kvůli očekávaným bouřím dopolední. I přesto, že bylo nesnesitelné vedro, prošli jsme si Jáchymovské peklo. Naučná stezka nás provedla přes vězeňské tábory a uranové doly v okolí Jáchymova. Skončili jsme návštěvou mincovny v Jáchymově. Jáchym Diviš nás nakonec úžasnou zkratkou (vzhůru po sjezdovce napříč vrstevnicemi) dovedl na oběd.
Po obědě jsme se začali připravovat na všemi sdělovacími prostředky ohlašovanou bouři. Ta kolem nás nenápadně prošla v deset večer, ačkoli na ni na Klínovci čekalo několik televizních štábů. I proto jsme mohli odpoledne strávit opět v bazénu a večer na diskotéce. V jejím průběhu jsme si zopakovali formou kvízu cestu Jáchymovským peklem a naše znalosti ocenili i domorodci.
Protože se ve středu citelně ochladilo, odjeli jsme do nížiny, vystoupali na hrad Loket, kde nás zaujala především mučírna, ve které slabší povahy pištěly a ztrácely nervy. Poté jsme se přesunuli do Karlových Varů na teplou oplatku, teplé i studené prameny. Po kopcích se nám přeci jenom stýskalo, po chůzi však ne, a tak jsme na rozhlednu Diana vyjeli lanovkou. Více než výhledy do kraje nás zaujal bufet a hranolky. Cestou z kopce jsme pak byli nuceni na Jelením skoku hledat sochu kamzíka. Málem jsme kvůli tomu nestihli ani rozchod. Abychom se unavili ještě víc a paní učitelky měly klidnou noc, zahráli jsme si na slony.
Ve čtvrtek nás při pohledu na teploměr zamrazilo, a proto jsme si zase zasoutěžili. Znalosti televizních seriálů některých z nás jsou obdivuhodné. Je jasné, že ti nejlepší musí trávit jejich sledováním veškerý svůj volný čas. Až do oběda jsme se báli, že umanuté učitelky neopustí vizi další "vycházky" - tentokrát na Klínovec, z něj pak na Boží Dar, rašeliništěm a pak domů a to vše pěšky a opět přes sjezdovku. (Děkujeme panu řidiči autobusu, že jim tak pěkně poradil.) Zachránil nás vytrvalý déšť a pan řidič, který měl naštěstí čas a dovezl nás do Krásna, kde jsme strávili odpoledne v muzeu hornictví a projeli se důlním vláčkem ( 2 kolečka). Pořád ale chtěly chodit. Učitelky. Před výstupem na rozhlednu nás však opět zachránil prudký déšť.
Večer jsme si rozdali ceny (MOC DĚKUJEME RODIČŮM A STREJDOVI ZUZKY SVOBODOVÉ A KUBY BERNKLAUA, BEZ NICH BYCHOM NEDOSTALI NIC) a zatančili si.
Ráno jsme se sbalili, omdleli při pohledu na teploměr, oklepali sníh z bot a odjeli do Prahy.
P.S. Autobus tentokrát přijel o hodinu dřív. Skončilo to však zase zácpou (pražskou dopravní), ale opět hezky.
Fotky budou co nevidět!!!
