22.5.2008
Drazí rodiče,
kam jste nás to poslali? Ve středu nám tvrdili, že bude odpočinkový den, taky to tak začalo, protože hned po snídani nás nakrmili pohádkou o tom, jak jakýsi přihlouplý dědeček vyrazil z domova s hroudou zlata a vrátil se po mnoha výměnách pouze se svíracím špendlíkem. A tím to začalo. Žádný odpočinek na pokojích celý den, jak jsme to původně pochopili. Ale ve skupinkách vybaveni výše zmíněným špendlíkem do Rudy za směnným obchodem. Nakonec to bylo prima a nejvíc nás bavilo, když jsme večer prezentovali výsledek svých směn. Někdo o tom napsal reportáž, někdo pohádku, někdo básničku, někdo jen tak blábolil a nejlepší byly holky z devítky:
Studentky se statečně spustily se subjektem - spínáčkem, sestoupily schody směr silnice. Setkaly se se sexy stavebníky - smrděli. "Sorry, sháníme směnění spínáčku" ........
Poté po poloprázdném parkovišti procházela pětice Pražaček, prodavač prohlížel pětici, především pěknou plavovlásku, překrásná, pravděpodobně pomyslel "Perfektní postava, podobná pornoherečce Pamele, piha pod pupíkem, pevná prsa, precizní půlky", povídá, "přání?" Pověděly příběh, pán podává poškozené prehistorické přezkáče.
Pochybný podnik, práce prostitutek přerušena, pauza, pětka přichází pro prosbičku, prostitmen překvapeně prohlíží pětku: " Potřebujete pomoc? Peníze? Práci?" Probůh! "Přicházíme pro proměnu předmětů!" "Postačí prevence?" Počítá počet Pražaček. "Počkejte, prohledám podnik." Přinese pět příjemně páchnoucích prezervativů. "Přijďte příště!!"
Odpoledne byli deváťáci v bazénu a osmáci v muzeu. Tím idylka skončila. Už večer nás postrašili, chtěli, abychom šli brzo spát a při tom blábolili, něco o jezeru Laka a sedmnácti kilometrech. Průvodce prý uvádí, že trasa je vhodná i pro méně zdatné turisty. Nejhorší očekávání se splnila. Přijel pro nás pěkný autobus a ani nám nedošlo, že nás veze dál a dál od hotelu, to nás trochu uklidnilo, ale brzy jsme zjistili, že kolem nás jsou jenom nekonečné lesy, i když průvodce sliboval, že zdánlivě nekonečný les přeci jen skončí. Dlouho nekončil, a proto jsme v lese dělali všechno, jedli, pili, potili se, odpočívali a dokonce jsme museli mezi stromy i čůrat. Představte si tu hrůzu, všude jenom příroda a žádná civilizace. I pohled na rozcestníky nás stále utvrzoval v tom, že sedmnáct kilometrů se stane skutečností. Nakonec i ti nejslabší z nás statečně došli do cíle a nedorazilo je ani poslední stoupání k hotelu. Odměnou jim bylo třeba laté a horké maliny v cukrárně Sněhurka.
Motto: Já nevim pánové, ale když to srovnám s výletem na Kokořín, tak je tady úplný prd. (Jára Cimrman, Dobytí severního pólu)
20.5.2008
Milí rodiče,
ani jsme Vám včera nepsali. Dopoledne ješte ušlo, to jsme byli dóle ve městě courat a utrácet peníze od Vás a od babiček. Ale to odpoledne ... Učitelé se snad zbláznili. Museli jsme chodit pěšky po horách, bylo tam nějaké Čertovo jezero, cestou jsme si umazali naše značkové oblečení a málem jsme vypustili duši. Proto se nad náma slitovali a na Černé jezero pokračovali jen ti nejzdatnější z nás. Ušli jsme snad jedenáct kilometrů a na pokoje se vrátili s otravou čerstvým vzduchem.
Dneska to bylo podstatně lepší, jeli jsme nejdelším železničním tunelem až do Klatov. V katakombách nás postrašily mumie a v barokní lékárně nám předepsali pouštění žilou. Ani učitelky se nám neztratily a nazpátek jsme naštěstí také jeli vlakem ( měl úžasný kosmický záchod ). Už teď se bojíme čtvrtka, zase šílenej pochod. Brzo napíšem, Vaše děti.
Motto pedagogů: Na tragickej život jsem já pes ( Vlak dětství a naděje ).
18.5.2008
Čerstvé zprávy: přes trvalý déšť není skoro vidět z okna hotelové restaurace, ale přesto jsme si udělali malou procházku po místní křížové cestě až k hotelu Belveder. U každého zastavení jsme se modlili, aby konečně přestalo pršet.
Motto: Váš děda Komárek ( Na samotě u lesa ).
FOTO2
FOTO1
