A tak jsme minulý týden vyhledávali všichni v různých pohádkových knížkách a našli jsme.
Nevíme, jestli je to přesně tak, jak si koordinátoři této soutěže představují, ale za pokus to stojí.
Odeslali jsme do soutěže tyto veršovánky:
1.třídy
V jedné malé chaloupce na okraji lesíčka,
žili spolu spokojeně,dědeček a babička.
Seděli a povídali, na vše dobré vzpomínali.
„Babičko, mám velký hlad, koblížky mám tuze rád."
Babička jde do komůrky, smutná přijde nazpátek.
„Nemáme již žádnou mouku, z čeho upéct koblížek?"
„Zkus babičko," radí děda, „vymést metlou truhličku„,
a tak znovu do komůrky pošle milou babičku.
Babička mouku vymetla a koblížek upekla.
Cukrem ho posypala a na okno vychladit dala.
Jak si ten koblížek na okénku seděl sám,
napadl ho skvělý plán:
„Na cestu do světa se dám!"
Co vymyslel to udělal, seskočil a na cestu se dal.
Skotačil a poskakoval, vesele si prozpěvoval:
„Já koblížek, koblížek na másle smažený,
na okénku chlazený, já od babičky utekl,
já od dědečka utekl."
Na pasece potkal ušatého zajíčka.
„Kam běžíš koblížku, počkej malou chvilku.
Já Tě stejně dohoním a pak si Tě s chutí sním."
„I nesníš, poslouchej, jak umím zpívat:
Já koblížek, koblížek na másle smažený,
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka utekl
a Tobě, zajíčku, také uteču."
Na okraji lesa potkal šedého vlka.
„Kam běžíš koblížku, počkej malou chvilku.
Já Tě stejně dohoním a pak si Tě s chutí sním."
„I nesníš, poslouchej, jak umím zpívat:
Já koblížek, koblížek na másle smažený,
na okénku chlazený, já od babičky, dědečka
a zajíčka jsem utekl a Tobě, vlku, také uteču."
Kutálí se koblížek lesem a potká medvěda.
Ten snědl by koblížek hned,
bude sladký jako med.
Koblížek na medvěda se podívá a hned písničku zazpívá:
„Já koblížek, koblížek na másle smažený,
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka jsem utekl,
zajíčka a vlka jsem vypekl a Tobě, medvěde, také uteču."
Liška, jedna chytračka, doběhla však panáčka.
„Koblížku, jsem už stará a hluchá,
vyskoč na parízek a zazpívej mi do ucha."
„Já koblížek, koblížek na másle smažený,
na okénku chlazený, já od babičky a dědečka jsem utekl,
zajíčka, vlka, medvěda jsem vypekl a Tobě, liško, také ..... ."
Liška hlavou pohodí a kobližka s chutí sní.
V chaloupce je pozdvižení,
kam ztratil se koblížek,
že na okénku není?
Byl zvědavý a pyšný, že do světa se podívá,
neznal jaké nebezpečí ve světě se ukrývá.
Dědeček koblížky má tuze rád,
do mlýna pro mouku musí pospíchat.
Když se zpět vrátil, babička milá,
mísu koblížků usmažila.
A tak zas v malé chaloupce na okraji lesíčka,
žijí spolu spokojeně dědeček a babička.
2. třídy
Už je, vráno, dooráno, ráno budu síti.
Hádej co, ty krákoravá, to, co lidi sytí,
to, co lidem zdraví dává."
„Vím co, dědku, krák a krák!"
„Kdepak, vráno, kdepak mák!"
Dědek v dřepu sází řepu:
„Deště z mraků, pomozte, ať mi řepa vyroste!"
Křápy kráp, křápy kráp, mokrá voda z mraků krápě,
dědek ťap, ťapy ťap, vesele tu v blátě ťape.
Ťap, ťap, už je vody dost, duha postavila most, na tom mostě v poledne, dědek slunce zahlédne.
Volá zdola:
„Hola, hola, počkej, zlatovlasý kloučku,
neutíkej, pomaloučku,
ať se tady dole zahřeje mé pole!"
Když zahnalo slunce mraky, bába s vnučkou přišly taky:
„Jdem Ti, dědku, pomoci, byl bys tady do noci!"
„Bábo, dědek nezahálel, bez válečku pole zválel.
Jak na to šel ? Inu, tudy po políčku válel sudy,
jeden sud, druhý sud, pole bylo plné hrud.
Vnučko, podruhé si popil, deštík bez konvičky kropil,
kapka sem, kapka tam, cožpak já je spočítám ?"
Zkrátka měly přijít ráno, už je všecko uděláno.
A tak si to naměří rovnou domů k večeři.
„Hamy ham, to se mám, kdo pomáhal, tomu dám:
První lžíce dědečkovi, druhá lžíce deštíčku
komu třetí kdo to poví ?"
„Kdepak Vám! Kdo pomáhal, tomu dám třetí lžíce sluníčku!"
„Hamy ham, to se mám! První lžíce dědečkovi,
druhá lžíce dědečkovi, a ta třetí kdo to ví ?"
„Kočce!"
„Kdepak! Dědkovi! Hamy ham, to se mám, kdo pomáhal, tomu dám!"
Dědek jí a jí a jí, bába s vnučkou vzdychají.
Mají chuť na leccos, kočka olizuje vousy,
pejsek zas mokrý nos. Pak se všichni čtyři trousí do komory spát. Ach, ti mají hlad!
Dědek jedl, všechno snědl.
Tma a ticho v okolí, tma a jenom svíčka bliká.
Na políčku, na poli roste řepa převeliká .....
Zas je ráno! Vidíš, vráno, dědek už tuje.
Repu tahá ..... tahá ..... táhne, táhne ..... ale nevytáhne, tahá, hubuje.
„Kráky krák, měl sít mák, kráky krák, měl sít mák!"
Dědek tahá ..... tahá ..... táhne, ale řepu nevytáhne.
„Bábo, vnučko, pomozte, než mě řepa přeroste !"
„Sám jsi jedl, sám si tahej, sám si v práci napomáhej!"
Řepa je tak veliká, dědek tahá, naříká.
Bábě už je dědka líto:
„Tak my jdem, ty nenasyto!"
Chytli se a tahají, dědek řepy, bába dědka, vnučka báby, táhnou ..... táhnou ..... nevytáhnou.
„Pomoz, pejsku, kočičko!"
„Haf, haf, ale za kus kosti!"
„Mňau, mňau, ale za mlíčko!"
„Dobrá, dám Vám do sytosti!"
Drží se a tahají, dědek řepy, bába dědka, vnučka báby, pejsek vnučky, kočka pejska, táhnou ..... táhnou ..... nevytáhnou.
Kočka volá myš:
„Poběž, myško, pomoz nám!"
Drží se a tahají, myška kočky, kočka pejska, pejsek vnučky, vnučka báby, bába dědka, dědek řepy, táhnou ..... táhnou ..... pěkně v řadě, a vtom řepa rap, vyletí jak zub!
„Já už myši nechytám." Všichni leží na hromadě.
Chcete, abych povídal, jak to všechno bylo dál ?
Otevřete se mnou dveře, spatříte je u večeře:
dědek bábě nabízí, bába vnučku pobízí,
pejsek s kočkou nečekají, až se dědek s bábou nají,
pejsek v koutě hryže kost, kočička má mléka dost,
myška sbírá drobty sýra. Dědek jim dá dneska všeho:
„Bábo, ber si víc!
Vím, že jeden bez druhého nedokáže nic!"
3. a 4. třída
1. báseň
Odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa, milé děti,
vrků, vrků, vrků.
Cos tam viděl, holoubku!
Perníkovou chaloupku u černého smrku.
Viděls také Mařenku?
Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji, s Jeníkem
krmili se perníkem.
A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?
Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč -
a už byli pryč!
2. báseň
Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí,
bude večer za chvíli.
Povezte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?
Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene.
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
Pověz, milí ječmínku,
jak mám najít maminku?
Ječmen syčí mezi vousy,
ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Mílé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská.
Vždyť jsi doma za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
- a tvá máma za vraty
- zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.
Děkuji ti, žitné pole!
Pozdravuj tam ve stodole!
Koho, milé políčko?
Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu za krátko
našlo také kuřátko.
3. báseň
Princeznička na bále
Princeznička na bále
poztrácela korále.
Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal:
"Honzíku, máš namále,
přines nám ty korále!"
Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:
"Nesu vám ty korále,
větší už tam neměli,
ty snědli už v neděli."
4. báseň
Narodil se chlapeček
malý jak tvůj paleček.
V náprstku ho vykoupali,
ve skořápce kolébali.
Spi, Palečku, spi.
Nerostl a zůstal tak,
z makovice snídá mák.
Jeden máček,druhý,třetí,
a má po snídani,děti.
Tolik málo jí.
Jak si hraje?
Nemá s kým.
Pejsek vrčí:Já tě sním.
Kočka si ho s myškou plete.
Pozor,že ho zašlápnete!
Je to chudinka.
Máma volá babičku:
Co dám tomu človíčku,
aby rostl jako z vody,
dožil světa bez nehody?
Chudák maminka.
Bábě slova popřáli:
Ten tvůj synek zahálí.
Dej mu práci,poroste ti,
jako rostou jiné děti.
Práce je tu dost.
Na stole dnes Paleček
sbírá každý drobeček
po chlebě či po koláči.
Co se přes den naotáčí
mámě pro radost!
Hrášku,kuli,kulilíč!
Kutálej se jako míč.
Na dvě misky přeberu tě,
už si na tě dělám chutě.
Kuli,kulilíč!
Když mu zbyde chvilička,
honí mouchy od mlíčka.
Leťte, mouchy nenechavé!
Máma chce mít jídlo zdravé.
Kššc ať jste pryč!
Roste,roste čím dál víc
z rukávů i z nohavic.
Když si chce hrát,kočku chytí,
náprstek je zase v šití,
už má vaničku.
Už to není chlapeček
malý jak tvůj paleček.
Přerostl už všechny chlapce,
dávno nespí ve skořápce.
Koukej,Honzíčku!
5. báseň
Polámal se mraveneček
Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.
Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.
Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.
Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.
Tak doufáme, že nějaká básnička by se mohla líbit. Držte nám palce.
A poznali jste v básničkách známé dětské pohádky????
Vaše vychovatelky ŠD.
